Používáním našich stránek souhlasíte s použitím cookies. Využíváme je ke zvýšení kvality těchto stránek speciálně pro vás, oni nám pomáhají porozumět vašim potřebám (což nám pomáhá shromažďovat statistické údaje), pomáhat našim partnerům poskytovat vhodný obsah zobrazovaný na našich webových stránkách. Chcete-li se dozvědět více o cookies, prosím klikněte zde .

cookies
noimage

Historie Královského Zámku ve Varšavě

Historie tohoto hradu je úzce spjata s historií samotné Varšavy, a to především kvůli tomu, že výstavba prvního tohoto typu tvrze probíhala v průběhu výstavby města, a tedy na konci 13. století. První opevněný systém městských hradeb byl postaven ze dřeva a byl posílen hrází ze země. Tehdy vše patřilo knížatům Dolního Slezska - bratrům Konrádovi I. a Boleslavovi II. Kolem roku 1340 se Varšava stala významným centrem knížecí moci, a hrad fungoval jako místo pobytu vládce a jeho doprovodu, ale také objekt, za jehož zdmi se konaly hostiny a zasedání soudu. Během této doby se uvnitř pevnosti objevila první gotická kamenná budova – Grodzká Věž, vytvořená podle modelu Věže Řádu německých rytířů v Kulmu.

První návštěvou vévodů Dolního Slezska byl polský král Vladislav II. Jagellonský, který se na jaře roku 1426 cestou z části Kazimierz (část Krakova, která patří do Čtvrti a Starého Města) do Plocku, zastavil se na pár dní ve Varšavě. Tehdy byl jen hostem knížete Janusze I. Staršího (Mazovského), jehož země ještě nebyly součástí Polského království. Nicméně, po sto letech, v roce 1526 Varšava přešla pod vládu Jagellonců, protože poslední zástupce mladý princ Janusz III. Mazovský zemřel bez zanechání zákonných dědiců. V roce 1529 král Zikmund I. svolal na zámku první sněm, aby potvrdil královské právo na země Mazovského Knížectví, které tím byly definitivně připsány Polskému království.

Tak začala nová éra historie hradu, který brzy poté stal nejen královskou rezidencí, ale i místem schůzí Sejmu. První větší přestavba bývalého panství knížat Dolního Slezska proběhla během vlády krále Zikmunda II. Augusta v roce 1569, kdy pod vedením italského architekta Giovanniho Battisty di Quadro (angl. Giovanni Battista Quadro) z Lugana v prostoru Královského hradu ve Varšavě vzniklo mnoho nových budov. Smrt krále v roce 1572 narušila rozsáhlou práci spjaté s úpravou hradu, která pokračovala až do roku 1596, kdy Varšava získala z rukou krále Zikmunda III. Vasy titul hlavního města. Dlouhodobé práce související s rozvojem a zdokonalením objektu vedli slavní italští architekti: Paolo de la Corte, Giovanni Trevano Matteo Castello a další. Luxusní královské pokoje, okázalé sály, salonky určené na státní večírky, Trůnní sál, Komora zasedání Sejmu a mnoho dalších prostory zámku byly bohatě zdobené štuky, zlacením, mramorovými doplňky a dekorativní stropy.

Za vlády Vladislava IV. v letech 1630 až 1640, zažil Královský hrad ve Varšavě dobu renesance; král coby velký milovník umění, okouzlený italskou operou, se rozhodl přeměnit budovu na divadelní centrum Polska. V roce 1637 vzniklo v jižním křídle zámku barokní divadlo. Okázalost tvrze byla závažným způsobem otřesená v době švédského vpádu (1655-1656) a severní války, kdy agresoři navzdory obrovskému poškození vyvezli cenné umělecké sbírky, starožitné gobelíny, nábytek a sbírku knih z královské knihovny.

Několik polských monarchů se pokusilo o znovuobnovení velkolepé historické budovy, ale největší úspěchy v tomto ohledu učinil Stanislav August Poniatowski, poslední polský monarcha. V době jeho vlády došlo k několika přestavbám, vzniklo nové křídlo v klasicistním stylu, Královská knihovna, Rytířský sál, Mramorový sál a Královské komory. Po rezignaci krále a Dělení Polska mezi Prusko a Rusko, Královský zámek přišel o svou bývalou slávu. V 19. století jeho prázdné stěny využívaly nejen různé vládní úřady, ale sloužily také jako kanceláře.

Po získání nezávislosti Polska byl v roce 1918 zámek renovován a začal fungovat jako sídlo prezidenta Polské republiky Ignacy Moścického, a poskytuje prostory pro vedení Státní umělecké sbírky. Na začátku 2. světové války byly stěny Královského paláce silně bombardovány, ale pracovníci Národního muzea pod vedením profesora Stanislava Lorentze, riskovali své vlastní životy, aby zachránili některé cenné exponáty a designové prvky hradu. V roce 1944 nacistická vojska zničila polské hlavní město, honosné a cenné historické objekty byly zcela zpustošeny. Aby bylo možné vyhodit varšavský Královský zámek do povětří, bylo použito 10 tisíc náloží, po jejichž odpálení nezůstal kámen na kameni.

Po dlouhou dobu zde nic nestálo, což bylo důvodem, proč do těchto míst vláda uvažovala o umístění svých budov. Naštěstí, v roce 1971 Sejm definitivně zamítl tyto plány a rozhodl o přestavění Královského hradu. Až do roku 1980 byly na rekonstrukci objektu použity peníze z národních příspěvků a nejrůznějších darů. V roce 1984 byla část zrekonstruovaných prostor poprvé zpřístupněna návštěvníkům, ale celková obnova pevnosti trvala ještě mnoho let, včetně sousedících zahrad a zahradní terasy, známé jako Arkady Kubickiego.